Kino Atlas

Poslední štace je zásadním mezníkem v dějinách filmu díky inovativnímu využití kamery a vizuálního vyprávění. Murnau spolu s kameramanem Karlem Freundem přinesli tzv. "entfesselte Kamera" (osvobozená kamera), kdy se kamera dynamicky pohybuje, sleduje postavy a vytváří subjektivní perspektivu. Film je také ukázkou expresionismu a naturalismu, kdy využívá symboliku a stylizaci pro zachycení psychologických a společenských aspektů.

Příběh sleduje úpadek staršího hotelového portýra, který je kvůli věku degradován, což pro něj znamená společenské ponížení. Film staví na vizuální síle místo mezititulků, což zdůrazňuje emocionální hloubku. Finále překvapivě přechází do happy-endu, ovšem tento epilog byl vynucen studiem. Poslední štace ovlivnila nejen německou kinematografii, ale také Hollywood, kde Murnau později pokračoval v kariéře – za svůj první americký film obdržel jednoho z prvních Oscarů.

Úvod a živá hudba: Vít Janeček