Kino Atlas

Režisér, scenárista a filmový teoretik Martin Ryšavý se ve svém cestopisném eseji „Sibiř – duše v muzeu“ zamýšlí nad souvislostmi muzeálního „národního obrození“, ke kterému dochází na Sibiři. Ryšavý se zajímá o to, co se stane s dušemi místních etnik, když se ocitnou v muzeu neboli v hraniční oblasti mezi bytím a nebytím. Tradiční zvyky a posvátné předměty přestávají hrát v každodenním životě svoji bývalou roli, aniž by ovšem ztrácely svůj vliv.

Pracovníci nejedneho muzea hovoří o ambivalentních pocitech, které zažívají při své práci. Uvědomují si nutnost toho, udržovat paměť společenství, ale zároveň vyslovují obavy z přenášení kultů do muzea, protože tím budí zlo duchů, kteří mají žít ve svém přirozeném prostředí. Dozvídáme se řadu příkladů svědčících o tom, jak mnozí místní etnografové onemocněli nebo umřeli při své práci nebo toho, jak se duchové mstí i v rámci společnosti, jestliže se lidé dopustí falešně inscenovaných rituálů.

Lokální dění jiné kultury zde přerůstá v otázku s univerzálním dosahem: jak má společnost přistupovat k duši svého společenství, aniž by na ni rezignovala nebo umrtvila muzeálním zakonzervováním?