Kino Atlas

GALERIE KARLA VACHKA

Permanentní expozice kompletního díla režiséra, pedagoga, malíře a filosofa Karla Vachka, jehož ženy dramaturgyně a scenáristky Dagmar Vachkové, jeho sestry spisovatelky a malířky Ludmily Vachkové a jeho bratra, malíře Petra Vachka, doplněná současnou Street Art sekcí na zdi před kinem Atlas.

Provozní režim galerie probíhá prozatím formou komentovaných prohlídek, které jsou uváděny v programu kina, pracujeme za zafinancování soustavnější formy zpřístupnění. 

Karel Vachek (*4.8.1940 v Tišnově, †21.12.2020 v Praze), souputník filmové Československé Nové vlny, mladší spolužák Věry Chytilové, Pavla Juráčka, Evalda Schorma, Jiřího Menzela, Jana Němce, Meira Dohnala, Miloše Formana a a dalších. Jeho dva filmy v 60. letech – Moravská Hellas (1962) a Spřízněni volbou (1969) působily jako exploze a po jejich zákazu následovala vždy Vachkova dlouhá tvůrčí pauza. V těchto situacích začal malovat, jeho centrálním obrazem, který vznikal před jeho americkým exilem, je velkoplošná Via Lucis. V americkém exilu se mu nepodařilo natáčet ale věnoval se literatuře i psaní scénářů. Když jeho žena onemocněla a rodina neměla prostředky na léčení, koncem 80. let požádal o repatriaci, v čemž mu režim se škodolibou satisfakcí vyhověl, pracoval jako závozník hlídaný StB, ale jeho žena se uzdravila. Po listopadu 1989 byl rehabilitován, za své filmy z 60. let získal na berlínském festivalu Stříbrnou kameru a začal se věnovat natáčení filmů, ve kterých románovým způsobem komponoval „dokumentárně“ velké dějiny, vlastní myšlení i podstatné postavy československého kulturně-intelektuálního prostoru. Jeho retrospektivy proběhly na významných světových festivalech a před desti lety podnikl promítací turné po amerických univerzitách. Jeho filmy mají netypickou délku 3 až 6 hodin, proto je kina příliš neuvádí – jinak tomu je v kině Atlas, kde jeho filmy můžete shlédnout během roku několikrát.


Galerii doplňuje serie fotografií Karla Vachka od Zuzany Lazarové.

Významné je jeho pedagogické působení, v letech 2003 – 2020 vedl na FAMU katedru dokumentu, jeho žáci jsou filmaři různorodých stylů, hlásí se k němu Vít Klusák, Filip Remunda, Erika Hníková, Martin Mareček, Robin Kvapil, Bohdan Bláhovec, Apolena Rychlíková, Ivo Bystřičan, Tomáš Hlaváček, Martin Imrich, Marika Pecháčková, Robert Sedláček, Tomáš Hlaváček, Kateřina Dudová, Lucie Králová, Jan Kačena, Adéla Komrzýová, Martin Řezníček, Martin Kohout, Jakub Wagner, režisér a producent jeho posledních filmů Radim Procházka, autor této anotace a další.

Při znouoživení kina Atlas jsme se rozhodli původní tzv. rautový sál, který dlouho sloužil jako skladiště, proměnit v galerii nesoucí Vachkovo jméno a s velkorysým souhlasem jeho rodiny vystavující jeho kompletní výtvarné dílo, stejně jako kompletní (nevelké) výtvarné dílo jeho ženy Dagmar a sourozenců Ludmily a Petra.  

Centrálním obrazem je Via Lucis – Cesta světla – která vznikala více než dekádu nuceného vnitřního i faktického exilu, kolekce obsahuje i akvarely tvořené spolu s jeho ženou Dagmar a akvarely jeho sestry Ludmily. Dřevěné figurální olejomalby na dřevěných deskách jeho bratra Petra vznikly většinou v klášteře Porta Coeli v rodném Tišnově všech sourozenců. Když Karel Vachek na sklonku života dostal podruhé rakovinu, rozhodl se dotvořit své malířské dílo do celkové plochy 4×4 metry. Vedle již existující Via Lucis tak vznikla další serie pláten, která mj. zachycují tváře jeho duchovních souputníků, blízkých i žáků, jedno z těchto pláten visí i ve vestibulu kina. Na vernisáži 16.9.2023 John Bok poznamenal, že Vachek byl především filosof, jehož mimořádná integrita, humor a odstup od sebe sama, jakož i vzdělání a vzdělanost, jen směřovaly do vyjádření v mediu filmů nebo obrazů. Nakladatelství Větrné Mlýny s producentem Radimem Procházkou chystají již brzy souborné vydání Vachkových textů včetně nikdy nepublikované poezie.


Více o Karlu Vachkovi můžete číst v jeho monografii Karel Vachek Etc., od Martina Švomy, on-line je řada rozhovorů s ním, k nejlepším patří např. Jsme odsouzeni ke změně, říká dokumentarista a pedagog Karel Vachek nebo Politici jsou strašidla. Zastupitelská demokracie je u konce, bude to maso, Robert Sedláček s ním natočil natočil sérii rozhovorů,  reflexi jeho života i díla jsem se pokusil, v momentě jeho odchodu, také zformulovat v textu Vachek: lekce autorské existence a radikální humanity, je toho mnoho, kdo hledá, ten najde. Zde je ke stažení katalog starší části jeho obrazů a obrazů jeho sourozenců.



Mimo to se podařilo (děkujeme Magistrátu a TSK), že Galerie Karla Vachka  má i svojí 24/7 street art sekci na zdi před Atlasem, první expresivní expozice, vznikla v den otevření galerie. Tím vzniká další důvod navíc, proč vyrazit do Atlasu :-)

Vít Janeček